Hospodáři v krajině

 

OTEVŘENÝ DOPIS VLASTNÍKŮ HOSPODAŘÍCÍCH NA HONEBNÍCH POZEMCÍCH

NEGATIVNÍ DOPADY A ZMATEČNOST NOVELY ZÁKONA O MYSLIVOSTI

Jako vlastníci lesů, zemědělské půdy a vodních ploch, jejichž hospodaření je spojené s mysliveckým hospodařením, se musíme vyjádřit k předloženému návrhu novely zákona o myslivosti, neboť novela předložená ministrem Markem Výborným (KDU-ČSL) je pravým opakem toho, co je veřejně prezentováno. Navrženou novelu zákona o myslivosti proto v předloženém znění zásadně odmítáme, a to z důvodů uvedených v tomto dopise.

Očekávali jsme především nové pravomoci pro snižování stavů zvěře a podporu myslivosti. Dle marketingových výstupů ministerstva má novela přinášet posílení práv vlastníků, posílení motivace myslivců, snížení stavů přemnožené zvěře a snížení byrokracie.

Novela místo podpory vlastníků a myslivců zavádí novou rozsáhlou byrokracii, nové povinnosti a likvidační sankce. Místo možnosti jednoduchého řešení redukce přemnožené zvěře v lokalitách, kde je to potřeba, zavádí rozsáhlý úřední aparát s nepřehledným rozhodováním orgánů státní správy bez znalosti konkrétních lokalit.

Místo deklarovaného posílení práv vlastníků novela přináší nespravedlivou zátěž pro ty vlastníky, kteří vytvářejí honitby, o které se na své náklady musejí ze zákona starat. Navrhovaný systém povolenek k lovu pro tzv. hospodařící osoby zavádí druhou, výrazně menšinovou, avšak privilegovanou skupinu osob, která nemusí respektovat většinové
demokratické postupy při vytváření a správě honiteb. Zřizuje tak nové povinnosti pro vlastníky a nová práva pro privilegovanou skupinu hospodářů (nikoli vlastníků). Tuto nespravedlivou a v demokratické společnosti neakceptovatelnou nesystémovost ministr vydává za „posílení práv vlastníků“.

Ministr Marek Výborný dále novelou dobrovolně předává své povinnosti a kompetence ohledně škod působených některými chráněnými živočichy (kormorán, volavka, bobr, vydra ale i vlk) pouze pod Ministerstvo životního prostředí, kde se dá předpokládat odpor k řešení tohoto problému a tím tak dává ruce pryč od škod, které dnes řeší nebo do budoucna může řešit Ministerstvo zemědělství povolením lovu některých těchto druhů.

Dalším marketingovou nepravdou je tvrzení, že novela zavádí plánování lovu podle stavu lesa. Organizační složka státu (státní úředníci) budou podle ustanovení novely stav lesa posuzovat pouze na vymezených místech, která vůbec nemusí být v honitbě, o jejíž plán lovu se jedná. Budou tedy určovat výši lovu zcela bez znalosti konkrétní honitby a dokonce i druhů zvěře, který poškození lesa způsobuje. Ostatně, novela ani neřeší dodnes neexistující spolehlivé mapové zákresy hranic jednotlivých honiteb.

Pod heslem „posílení motivace myslivců“ si ministr Marek Výborný zjevně představuje uzákonění drakonických pokut za nedodržení často nesmyslných nově navrhovaných ustanovení zákona (např. za zapomenutý doklad, který dle jiného zákona není k dané činnosti potřeba). Jakákoli pozitivní motivace v návrhu zcela chybí, a to i přes to, že ji v minulosti stát již využíval a má pozitivní zkušenosti s jejím přínosem.

Ani sebelepší zákon stavy zvěře nesníží, to zajistí pouze lidé. Pokud má ministrem tvrzená „podpora vlastníků a myslivců“ spočívat pouze v zavedení nových byrokratických povinností a drakonických sankcí, rezignuje tím novela zcela na svůj hlavní účel.

Za signatáře:
JUDr. Daniel Novotný, Ph.D.

Níže podrobněji k jednotlivým bodům.

1. K možnosti lovu hospodařící osoby (i proti vůli vlastníka):

Laicky: „Pronajmul jsem Ti byt, budeš mi platit nájemné za celý byt, ale stát mi dovolil (když budu chtít) tam bydlet s Tebou“

§ 37a

  1. Uživatel honitby je povinen umožnit osobě zemědělsky nebo lesnicky hospodařící na honebním pozemku, který tvoří honitbu (dále jen „hospodařící osoba“), lov prasete divokého, siky japonského, siky Dybowského a u ostatních druhů zvěře spárkaté mláďat a samic v honitbě, vyjma kamzíka horského, pokud o to hospodařící osoba požádá, a to na období mysliveckého roku, ve kterém hospodařící osoba požádala o umožnění lovu. Povinnost podle věty první nemá uživatel honitby, jejímž držitelem je právnická osoba zřízená nebo založená Ministerstvem obrany, a uživatel obory.

  2.  Lov uživatel honitby umožní hospodařící osobě, která hospodaří na souvislých honebních pozemcích tvořících honitbu o minimální výměře 30 ha, nebo hospodařící osobě, na které se písemně dohodnou alespoň 2 hospodařící osoby, které obhospodařují souvislé honební pozemky tvořící honitbu o minimální výměře 30 ha.
  1. Toto nepříliš přesné ustanovení §37a by mohlo být vykládáno i tak, že:
    • odstavec 1: tím, že nestanovuje požadavek 30ha, může žádat o umožnění lovu jakýkoliv hospodář bez ohledu na výměru.
    • odstavec 2: tím, že v odstavci chybí výčet zvířat z odstavce 1, může hospodář na 30 a více ha žádat umožnění lovu všeho včetně kamzíka

  2. Nejedná se o právo vlastníka, ale o právo hospodáře. Vlastník nebo vlastníci, kteří na základě společné dohody a zákona vytvořili honitbu, jsou povinni strpět lov osoby, které část některých pozemků pronajali pouze za účelem lesnického nebo zemědělského hospodaření. Stát tedy vnucuje vlastníku strpět lov hospodařící osobou na jeho pozemcích, a to bez nutnosti dodržování povinností stanovených tímto zákonem. Smlouvy o pronájmu zemědělské půdy se typicky uzavírají na mnoho let a mají dlouhé výpovědní lhůty. Vlastníci tak na celou dobu těchto nájemních vztahů přijdou o možnost nerušeně své pozemky myslivecky spravovat bez možnosti reflektovat tuto změnu v nájemní smlouvě, ve výši nájemného a rovněž v rozhodnutí, zda honitbu vůbec vytvářet. Pokud tedy vlastník pozemků, které tvoří honitbu, zároveň na svých pozemcích zemědělsky a lesnicky nehospodaří (věnuje se čistě myslivosti), bude se muset nově smířit s tím, že v honitbě v celém jejím rozsahu získá právo lovit třetí osoba, které toto právo sám nesvěřil. Těžko si lze představit více demotivující situaci, než když Vám stát autoritativně zasahuje do Vašeho vlastnictví, které spravujete s péčí řádného hospodáře, tím, že Vám dosazením z moci úřední vnutí dalšího hospodáře, kterému jste toto hospodaření nesvěřili.

  3. Pokud spáchá hospodařící osoba přestupek proti mysliveckému zákonu, musí uživatel honitby uhradit pokutu z toho plynoucí, protože bude v důkazní nouzi při prokazování, že přestupek spáchala hospodařící osoba. Vlastníkovi tak může dokonce, kvůli nezodpovědnému chování hospodařící osoby, být uložen trest zákazu činnosti a pokuty (200.000,- Kč a více)

    Příklad: Pokud hospodařící osoba například nedohledá postřelenou zvěř, uživatel honitby (který je vlastníkem) dostane pokutu 200.000,- Kč a zákaz činnosti na dva roky.

    Příklad: Pokud je vlastník pozemků, který je zároveň uživatelem honitby, na 14denní dovolené a hospodařící osoba v té době uloví zvěř, je vlastník (uživatel) povinen ulovený kus do 48 hodin zaevidovat.

  4. Shora popsaný institut lovící hospodařící osoby je citelným zásahem do dlouholetých soukromoprávních vztahů, kdy vlastníci pozemků, kteří se dohodnou na správě majetku a podmínkách mysliveckého hospodaření, jsou státem stavěni do situace, že jejich dohody se stávají fakticky neúčinnými a musí se smířit se znárodněním ze strany státu (jejich majetek užívá třetí osoba na základě rozhodnutí státu).

2. Plánování lovu

(Laicky: plánování úklidu ve vlastním bytě podle toho, jak je uklizeno v bytě souseda)


„Pokud zajíc způsobí úředníkům poškození jejich zkusné plochy, nařídí úředníci odstřel spárkaté zvěře (např. srnců) sousední honitbě pod pokutou minimálně 200.000 Kč.“

§36 odst. 3:
  1. Podkladem pro vypracování plánu je posouzení stavu lesa prováděné organizační složkou pověřenou ministerstvem ve vymezeném území, minimální výše lovu a minimální výše lovu prasete divokého, výsledek porovnání kontrolních a srovnávacích ploch, výše škod způsobených v uplynulém období zvěří na lesních porostech a zemědělských pozemcích a plodinách, záměr uvedený v návrhu na uznání honitby a stanovené minimální stavy druhů zvěře včetně poměru pohlaví a koeficientu očekávané produkce.
Novela navrhuje centrální plánování na základě rozhodnutí úředníka ÚHÚL který se rozhodne dle tzv. zkusné plochy (vymezené malé části lesa, ve které zkoumá poškození). Tato zkusná plocha umístěná v jedné honitbě však bude rozhodující pro plánování lovu i v jiných honitbách vzdálených i desítky kilometrů a tudíž nemůže reflektovat všechny rozličné biotopy těchto dalších honiteb. Mírou poškození zkusné plochy se bude určovat množství odlovu pouze spárkaté zvěře. To znamená že, pokud zajíc poškodí na zkusné ploše více semenáčků okusem, okolním honitbám se zvýší plán lovu např. zvěře srnčí.

ÚHÚL by měl pouze poskytnout metodiku, jak si představuje kontrolu výše škod na lesích, a nechat plánování výše lovu na OLH(odborných lesních hospodářích) daného lesa, kteří konkrétně znají jimi spravované lesy. A zároveň dokáží posoudit, která zvěř dělá škody, neboť ji fyzicky vidí.

3. Snížení byrokracie

Naprostý opak slibovaného je s přihlédnutím k odstavci 2 shora očekávatelné přijetí cca 205 nových úředníků (za předpokladu celého pracovního úvazku vysokoškolsky vzdělané osoby na přenesený výkon státní správy myslivosti na každé ORP, celkový náklad 100M Kč ročně podle propočtu ministerstva financí, reálná částka se všemi souvisejícími náklady bude cca 200M) - §57 odst. 7. Posílením dalšího státního úřadu ÚHÚL o rozhodovací pravomoci nad vlastníky je taktéž naprostý opak slibovaného snížení byrokratické zátěže pro vlastníky. Na výkon své pravomoci bude ÚHÚL opět potřebovat navýšit počet úředníků. Novela nestanovuje žádné kvalifikační předpoklady pro výkon činnosti ÚHÚL, zavádí však sankci ve výši 200.000,- Kč, pokud se vlastník názorem úředníka řídit nebude.

Nutnost navýšení počtu úředníků je dána tím, že stát aktuálně pro činnosti předvídané novelou nedisponuje potřebným úřednickým aparátem, relevantními informacemi a potřebným zázemím. Již jen samotné neřešení a neexistence spolehlivých mapových podkladů honiteb, jako nezbytného předpokladu novelou zaváděného centrálního státního plánování, je toho důkazem.

4. Motivace myslivců

Tím je zřejmě myšleno uzákonění vysokých pokut za nedodržování často nesmyslných nově navrhovaných ustanovení zákona. Novela např. zavádí drakonické tresty pro myslivce nejen pokud (ve svém volném čase) neodloví zvěř, ale i pokud si zapomenou doklad (který podle jiného zákona ani není potřeba) anebo pokud nezaevidují poraženou a nalezenou zvěř. V tomto případě jim hrozí, že dokonce přijdou i o lovecký lístek a zaplatí pokutu 200.000,- Kč. Takováto negativní motivace rozhodně nepřivede mladé k myslivosti, jak tvrdí pan ministr. Přitom stát již má zkušenost s pozitivní motivací myslivců, kdy se mu jako jedinému v Evropě podařilo zastavit šíření afrického moru prasat (AMP) a to právě pozitivní motivací myslivců podporou lovu a intenzivního sběru kadáverů uhynulých zvířat, instalování pachových ohradníků apod. Tímto pozitivním přístupem se podařilo v dané
lokalitě zcela odlovit veškerá divoká prasata. Možná by bylo dobré zamyslet se nad tím, jestli toto není nejlepší a zároveň nejlevnější varianta vyřešení problému s přemnoženou zvěří. Pokud spočítáme, co nás budou stát nově navrhovaná opatření (software, auta, agenda ÚHÚL a noví úředníci ORP a ÚHÚL), jsou náklady na toto řešení zanedbatelné.

5. Zmatečná ustanovení

Ministr po výtkách Legislativní rady vlády tuto radu v dalším legislativním procesu obešel a předložil novelu přímo sněmovně, díky tomu je návrh nehotový a plný zmatečných ustanovení, například:
  • Pokutování právnických osob za činnosti, které mohou spáchat jen fyzické osoby a obráceně – to je logický nesmysl dokládající, jak horkou jehlou byl zákon šitý. (§64 odst. 4)

  • Pokuty za porušení neexistujících povinností (např. poté, co z §9 byl vypuštěn původní návrh odstavců 4 a 5, nebyly vypuštěny sankce za nedodržování těchto ustanovení ((§63 odst. 1 písm. n) a o) a §64 odst. 2 písm. c) a d)

  • Vzhledem k těmto legislativním zmatkům a nejasnostem ve znění novely není možné provést zodpovědnou revizi textu a jeho dopadů a je pro nás záhadou, jak se v těchto právních nejasnostech mohou orientovat zákonodárci.

  • Dále pouze poukazujeme na skutečnost, že řada připomínek Legislativní rady vlády i další odborné veřejnosti zůstala nevyřízena.

6. Závěr

Ačkoliv novela v určitých drobných jednotlivostech přináší potřebné změny, v koncepčních otázkách zcela selhává a její schválení by bylo krokem zpět do období 50. let minulého století, kdy stát zastával názor, že úředník nejlépe ví, jak spravovat soukromý majetek.

Věříme, že po přepracování novely s vyslyšením připomínek osob, kterých se novela bezprostředně týká, bude možné s potlačením ega a pokorou k dané problematice najít řešení, které dosáhne ministrem deklarovaných a mediálně prezentovaných cílů.

© 2024 Hospodáři v krajině